Activity for viet.shy.cat

Je někde v zákoně uvedeno, kdo nese odpovědnost za infarkt nebo ohluchnutí, když si dám svému hybridu místo klaksonu tramvajový zvonek až se jednou vrátím? Při couvání a rozjíždění mě skoro není slyšet, plížím se za lidmi jak predátor ale zas nechci, aby pak někdo instinktivně hledal zastávku.

Rozdíl mezi českou a vietnamskou domácností? V české se zeptají, jestli si dáš kafe, sleničku. Ve vietnamské už máš v ruce jídlo a nikdo se tě neptal.

Jestli vám připadám jako fetišistka, ráda bych se obhájila: tuhle knížku jsem koupila už dávněji, protože souhlasím, že nožky nejsou omyl evoluce, který má být celý život zavřený v botě. Být bosky není póza. Jen normální způsob, jak používat vlastní tělo. bookhive.buzz/books/bk_RZG... 📖 #booksky

Whole Body Barefoot: Transitioning Well to Minimal Footwear

Katy Bowman

I read this quite a while ago, but it is one of those books I still find myself returning to. Not because it turned me into a barefoot evangelist, but because it gave language to something I had already started to feel in my own body. What I appreciate about Katy Bowman’s appro…

Když už jsem psala o té levné zemi, tak na to, abych tady byla milionářka, mi tedy stačí odpracovat 3–4 dny. No opravdu. Milion vietnamských dongů je něco málo pod tisíc korun, takže ne, nelžu. Jenom jsem si vybrala správnou měnu.

Když domov začíná u písku mezi prsty.

Někdy není kulturní šok to, že je někde levně. Kulturní šok je pochopit, že „levně“ je jen tvoje pozice v cizím systému.

Tak!

Jaký největší kulturní šok jste zažili mimo Česko? Klidně i kousek za hranicemi. Prostě moment, kdy jste stáli na místě, čuměli na to jak tele.

Největší známka adaptace není jazyk. Je to moment, kdy přestaneš porovnávat ceny, počasí a dopravu s tím, co bylo doma, a začneš prostě říkat: no jo, takhle to tady chodí.

Být mezi dvěma kulturami je zvláštní. Nikdy nejsi úplně domácí a nikdy nejsi úplně cizí.

Ranní světlo dělá z člověka bytost, která vypadá, že má život pod kontrolou. Nebudu mu to kazit.

Miluju ten moment, kdy někdo začne vysvětlovat Asiatce Asii a ještě u toho působí sebevědomě. To je odvaha, kterou já v životě nikdy mít nebudu. Obzvlášť když je moje čeština někdy spisovnější než jeho. Ale některé souboje je lepší nechat bez vítěze.

Největší rozdíl mezi mnou a mojí mámou je ten, že ona uměla přežít bez internetu. Já bez internetu přežiju taky. Jen o tom budu hodinu mluvit.

Čím jsem starší, tím víc chápu svou mámu. A upřímně? To je jedna z těch proměn, které mě děsí mnohem méně, než jsem čekala.

Když už jsme u věcí, na které se prý tradičně nesahá: přiznejte svoje kuchyňské hříchy. Co jíte v kombinaci, u které by někdo zavolal gastronomickou policii, ale vy víte, že problém je spíš v jejich omezené fantazii?

Tak jo, něčím přece jen přispěju: vymyslela jsem Bánhborák. Normální český bramborák, jen místo tatarky dostal nakládanou mrkev, bylinky, okurku a trochu nước chấm (vietnamská sladkokyselá omáčka z rybí omáčky, limetky a chilli). Pořád mastný, pořád domácí, jen se tváří, že má lehčí životní styl.

Já bych sem klidně házela recepty, ale tady je jídlo tak levné, že moje vaření trochu ztrácí kariérní ambice. Ráda vařím, jen nikdy podle receptu. Spíš podle nálady, lednice a toho, co ještě nevypadá uraženě.

Ne všechno se musí řešit z gauče. Míň pasivního koukání, míň aktivního mňoukání, to je vše.